Digimon Czech Version díl 41 - Danina zkouška odhodlanosti

21. února 2011 v 18:36 | Tyno10 | Digimon Czech Verison

Digimon Czech Version

díl 41 - Danina zkouška odhodlanosti

,,mockrát vám děkuji ,že jste byli tak ochotní a zachránili moje lázně a můj domov chci vám za to něco ukázat!" Řekl piximon a zavedl je po schodišti dolu do nějaké místnosti.

,,co je to za místo?" Podivil se Gaomon.

,,tohle je nejsvatěji místo v celém digisvětě malby jsem vytesávaly moji předci už po staletí jsou to děti a digimoni co už několikrát zachránili náš svět a díky našemu tréninku se zapsaly do našich digimoních dějin a ted je na mě vám položit několik zkoušek!" Řekl přísně a mávl svou holí.

Dana se ocitla někde uprostřed skal přesněji v kanonu.

,,kde to jsem , Veemone? Kde seš?" Zalekla se Dana ,když ho okolo sebe nezahlédla.

,,podívej se nahoru!" Ozval se piximon bůh ví od kat, Dana si zakryla tvář před prudkým slunečním světlem a podívala se nahoru ,ležel tam nehnutě Veemon.

,,proč tohle to děláš?"
Křikla do neznáma.

,,tohle je tvoje zkouška Dano!" Bylo ticho. Dana si všimla úzké, rozpadlé cesty, která vedla nahoru k Veemonovi.

,,nesnáším výšky!" Postěžovala si a začala lézt nahoru ,nejdřív byla cesta dost úzká aby se tam vešel jeden člověk ,ale jak byla Dana výš cesta se ztrácela až se Dana zastavila. Když se podívala dolu zamotala se jí hlava a ona se skrčila pod patami už neměla žádnou pevnou zem a držela se na špičkách a třásla se ,chvíli tam tak byla až se rozbrečela.

,,né já to nedám, Veemone?" Řekl potichu a podívala se na horu, když viděla jak tam ležel, chtělo se jí ještě víc do breku a tak odvrátila hlavu a zavřela oči.

,,co mám dělat? Vždycky jsem se spoléhala ,že mě Veemon ochrání ,ale ted kdy sám potřebuje pomoc já nemohu" Uvědomila si Dana a znova se pomalu zvedla.

,,ne Veemon na mě ted spoléhá a já ho nemohu zklamat je to můj přítel, nejlepší přítel!" Řekl Důrazně a začala znovu postupovat až když cesta zmizela začala lézt přímo nahoru. Najednou jí pod nohama jeden výhybek na ,který šlápla rozpadl a ona sklouzla po drsném terénu dolu. Dana leknutím zapištěla ,ale pak se znova zachytila, opět utrousila několik slz, když uviděla výšku pod ní.

,,no tak Dano to dáš už, jen kvůli němu!" Řekla si ještě jednou, najednou když se otočila aby viděla o jaký kus spadla uviděla za sebou ,že se něco velkého přibližuje.

,,to mi ještě scházelo!" Zavzlykala a začala lézt rychleji, už se ani neotáčela ,stačilo jí když slyšela jak nějaký digimon se rychle přibližuje, když už jí digimonův stín zahalil skočila na poslední výklenek a zakryla Veemona svým tělem v pláči ho objala.

,,Veemone!" Řekla v breku

,,vedla sis dobře Dano!" Řekl, Dana pustila sevření a podívala se na něj, Veemon se na ní usmíval, také si všimla, že jsou v nějaké místnosti.

,,ale kam se poděl?" Veemon jí znova objal.

,,byla to jen iluze, Daní ,byla to tvoje zkouška!" Dana se usmála.

,,ano, ted už si budu moct vždycky poradit sama a vím jaké zlato v tobě mám!" Veemon se na ní jen usmíval a Dana opět začala brečet ,ale nebyl to pláč ze strachu ,ale z radosti.

KONEC DÍLU